Utíkáme před smrtí?

1. ledna 2015 v 21:33 | Sůvě z planety X |  Myšlenky

Pokuď si myslíte že ne, šeredně se mýlíte. Já osobně jsem sůvě - pesimista. Nevidím pole zpoloviny plné myšek, ale z poloviny prázdné. A tak se i na toto téma koukám dost škarohlídsky. Sotva se malé ptáče - jako já - z vajíčka vylíhne, hned aby se připravovalo na to, že jeho peříčka splynou s hlínou. Celý život se jen připravujeme na smrt. Učíme se jak žít, abychom pak leželi na smrtelné posteli a řekli sme si: "To byl ale život!"


A tak žijeme a žijeme a někdy ani ten život neni k vydržení, ale někdo nám řekne: "Hele Franto, no to se toho stalo, hlavně že nejde o život!" a oni si myslí že nejde, ale de. Vy nespíte, nejíte ... migréna je váš denní chléb, tedy spíše jako tchýně - přichází v nevhodnou dobu (každá doba je pro ní nevhodná pozn. red.). A to má navíc vaše družka svůj týden a zkrátka musí mít nově vymalováno, "protože proto!" ... zkrátka život už nemůže být horší. Vy se marně snažíte nalepit si úsměv á la "miss Amerikano", ale spíše vypadáte, že jste měli k obědu zelí, hodně zelí.

Chceme skončit s tim trápením. No už stojíme s provazem na krku, druhý konec na větvi přivázaný no a skočíme ... k našemu (ne)štěstí se větev zlomí, nebo nám nedojde, že sice se nám na tu nízkou větev provaz dobře vázal, ale skončit takhle život není vůbec lehký. Někdo / něco (třeba naše nezanlost) nám dá druhou šanci a my se rozhodneme si život pořádně užít.

Až nám "něco"(třeba anše blbost) dá vědět, že jsme to moc přehnali a musíme zase zpátky domů (například ranním telefonátem vaší manželky) ... znovuzrození se nekoná a vy zas sedíte v kanceláři a jste zavaleni haldou papírů, které nutně potřebuje váš šéf. Doma vás čeká rozbitá pračka, dítě s úplavicí. Vy jen sedíte a pláčete. Co se jinýho dá dělat. Tak se rozhodnete, že to zas zkusíte. Ulehnete do postele, oblečete si něco slavnostního (ať s vámi nemají takovou dřinu) a spolykáte celou krabičku léků. Když čekáte na smrt - marně čekáte - kouknete se na lahvičku a zjistíte, že po této táfličce budete akorát smrtelně zdraví, jelikož je to vitamín C a to ještě prošlej.

Tak se zas zvednete - v ústech máte jako kdybyste snědli citronovník i s kořeny. Sedíte u kafe, které vám nechutná, jelikož vaše dítě pobleje co de, do toho manžel s horečkou, pračka nepere, takže se vám na balkoně množí prádlo, které nelibě zapáchá (díky za zimu). Jen tak sedíte a koukáte na vypnutou televizi. Říkali jste si, že nový rok bude lepší! Ale jen si lžete do kapsy. Za rok se tomu zasmějete, ale momentálně? Nervy tečou a dítě řve, manžel skuhrá. Momentálně to akorát vypadá, že se proti vám spikli zlé síly.

Život provází těžké chvíle a vy nakonec ležíte na smrtelné posteli - v domově důchodců, jelikož vás děti nechtějí. Ležíte a říkáte si: "Kurva! V příštim životě chci být moucha!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 1:45 | Reagovat

Nápadité, výborne spracované a aj keď sakra smutné tak skvelé. Pekné vidieť, že sú stále ľudia, ktorých sa oplatí čítať.
Nechávam Ti tu 5* a odchádzam spokojný :3

2 Sůvě z planety X Sůvě z planety X | Web | 3. ledna 2015 v 14:00 | Reagovat

[1]: Asi se začnu červenat :D moc děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama